Vysvobozeni......

2. října 2010 v 8:09 | Marwinek |  Marwins Diary
Chtel pouze sam se svou bolesti byt...nechtel se skryvat, neumel vsak uz jinak zit....
Neskryval sam sebe, nestranil se jich...a stejne vedla jeho cesta po nespravnych kolejich...
Neodvazil se touzit,mit naroky a chtit....jedine v co veril a doufal, byla nadeje snit.....
Prestal verit v lasku, ve stesti.......topil se v zradnych vodach zoufalstvi......
Mozna kdysi lital prislis vysoko,....pad byl vsak prudkej, moc to bolelo.....
Kazdej let vzhuru ke hvezdam....znamenal pouze prudci pad a on zustal sam....
Davno se zmiril s myslenkou.....ze samota je jeho vecnou snoubenkou......
Davno prohral boj se zivotem.....kazdym dnem umirala jedna cast v nem....
Stejne jak venku kapky deste padali.....jeho oci se trpkyma slzami plnili.....
Kdyz venku svital novej den......cejtil pouze uzkost, jak roste v nem.....
Slunce hladilo vsechny hrejivyma prstama.....jeho pichal krutej mraz ostryma ostnama.....
Kdyz vladu prebrala temna noc......stracel se ve tme a marne cekal na pomoc.....
Na rtech smich a v ocich plac.........nepruhledna maska zdobila jeho tvar....
Nedobytny pancir zelvam vzal......navlekl na sebe a uz nikdy vice nesundal....
Nezanevrel na lidi,nedovedl se jich vzdat.....nato je mel az prilis rad.....
Veskerou zlobu, veskerej hnev.......dral se mu z hrdla jako silenej rev.....
Nenavist zasedla na jeho trun......nenavidel sam sebe,jak zvuk prasklej strun....
Naucil se nedat na sobe nic znat......dusledkem toho bylo,ze se casem vsichni prestali ptat.....
Necekal zajem, necekal starost, nebo obavy...........kdo uz by se staral a bral si vubec jeho jmeno do hlavy....
Kolem srdce mu vyrostla pevna zed......nebyla to brana do nebe,kterou bys otevrel hned.....
Porad v nem vsak horel plaminek.....stacilo pouze fouknout a splal by ohinek.....
Necekal ze prijde nekdo a skrtne sirkou......prestal se zabyvat tim, co nekdo nazval laskou.....
I kdyz ji umel prehrstemi dat......vedel ze nema pravo a moc, taky si ji brat.....
Nejevil znamky slabosti.......schulil se v koutku se svou bolesti......
Pusobil jak clovek, kterymu nic neschazi.......letel strmhlav dolu do vsech nesnazi.....
Propadal se porad hloubeji.......ritil se vstric smrti porad rychleji....
Netouzil po ni, chtel dal zit.......nebranil se vsak a nechal se vzit.....
Porad ziv a stejne mrtev........byl napis, co zdobil jeho rakev.........
...................................................................


Kdyz jsem zacal psat,psal jsem pouze pocity,myslenky a vsechno co se dralo z meho nitra ven,chtel jsem jim dat pouze jmena,formu a tvar...a kdyz jsem dospal, jsem byl sam sebou zdesenej a prekvapenej,ze jsem se nechal unest, stratil kontrolu a masku, kterou nosim pevne vsazenou v obliceji, jsem nechal sklouznout proklate nizko...tohle se uz nesmi opakovat !!! :)
Doufam,ze jestli tohle vubec budete nekdy cist,nespusobi vam to zadnou traumu nebo depresivni stav....pouze mate moznost poznat me ve svetle, v jakym jste me jeste nevideli.....



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Schmetti Schmetti | Web | 2. října 2010 v 8:45 | Reagovat

Uhm... zlato? Nechci nic říkat... ale já mám tyhle pocity dost často. Pár úseků mi připadá jakoby o mě. Vytvořila jsem v sobě takovou tvrdou skořápku, do který nikdo nevidí, do který nikdo nemůže. A ač se člověk směje, v srdci je to úplně jinak. A pravda, nikdo se neptá, nikomu nedochází, co člověku chybí... Všem připadá všechno v pořádku *zatrpklý výraz*
Líbí se mi to. Je tam strašně moc pocitů. Někdy je potřeba ze sebe alespoň část dostat pomocí písmenek. Ovšem... ta skořápka nedovolí všechno.

2 Doris Doris | E-mail | Web | 2. října 2010 v 15:39 | Reagovat

Tohle jsem asi neměla číst. Je to teda úžasně napsaný. Skvělý vyjádření pocitů a tak...ale zároveň mě to docela děsí. Už třeba jen pro ten konec. Doufám, že to alespoň částečně pomohlo když ses z toho vypsal.
Ovšem s tím tvým dodatkem, že už se tohle nesmí nikdy opakovat moc nesouhlasím. Chápu...asi jsme se tu sešli lidi, co si nasazují masku a nedovolují pod ní nahlédnout jen tak někomu. Ale na druhou stranu...když jsme sami, mimo zraky všech, neni špatný jí sundat a dát průchod emocím. Ať už to pak znamená plakat x hodin do absolutního vyčerpání a nebo se z toho vypsat. Ale pořád v sobě emoce dusit...to taky neni dobře.

3 Saya Saya | Web | 4. října 2010 v 16:08 | Reagovat

[1]:nápodobně, mám okolo sebe zeď za kterou nikdo nevidí, mám masku s úsměvem jako že je všechno v pohodě...ale uvnitř mám jen pocit melancholie a...až smutku, který nikdo nevidí...ne proto, že by k tomu byl slepý, ale spíš proto že ho vidět nechce...

4 Marwin Marwin | Web | 5. října 2010 v 5:58 | Reagovat

[3]: Saya : myslim, ze takovych nas je dost lidicek, co se naucili nasadit si masku usmevu, o to hur si ji pak ale sundaj a nebo aspon dovoli nekomu pod ni nahlednout..sam za sebe a ze svy vlastni skusenosti ti rikam a radim, skus tu masku strhnout..jednak je to svym spusobem ochrana a lek, a jedna zase jed, co te nici a zabiji :) ...btw: jsem si vsiml,ze sis muj blog nejak oblibila a vidam tve navstevy tady...co me moc tesi a dekuju :) ..kdyz ovsem kliknu k tobe na web, vidim neco o finnacich, nebo co to je? to je tvuj blog? :D:D

5 Marwin Marwin | Web | 5. října 2010 v 6:00 | Reagovat

[4]: a neee promin, ted jsem nato kliknu a vidim konecne uz blog..skutecnej bloog..je to je tvuuj jooo? :))))

6 Saya Saya | Web | 5. října 2010 v 19:01 | Reagovat

[5]: u předchozích komentů jsem se asi přepsala a zadala adresu s chybou...tvoje články prostě vyváděj z míry...a ano, už se mi povedlo zadat správnou =) a ano je to můj blog ale mám ho teprve měsíc...a po třetí ano - oblíbila jsem si tvůj blog =)

7 Saya Saya | Web | 5. října 2010 v 19:03 | Reagovat

[4]: a děkuju za radu...snažím se...=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama